Leden 2015

Strach

8. ledna 2015 v 19:52 | Lobelie |  Povídky

EDIT: Původně jsem neměla v plánu psát na Téma týdne, ale tohle mě docela cvrnklo do nosu oka. Docela zvláštní, že se moje zrovna poslední napsaná povídka do tohohle tématu krásně vejde.
Berme to jako znamení.
(A doufám, že mě autorská obec nezakousne za díla zneužitá v tomto článku.)

Red sun rising
Drown without inhaling
Within the dark holds hard
Red sun rising
Curtain falling
Higher than hope my cure lies
(Nightwish - Higher than Hope)

Dlouho nic, že? Ne že by to tu někomu chybělo, předpokládám.
Poslední dobou jsem posílala spíš konkrétním lidem, když už. Ale vlastně ani to moc ne. Neměla jsem náladu, aby někdo četl moje bláboly.
Rok se s rokem sešel, patnáctka, hurá... a nezměnilo se lautr nic. V konečným důsledku ne. To mě přivádí do mizérie z toho, co to vlastně dělám se svým životem. (Já to řeknu slušně, jo? Nic.)
Spíš v poslední době trpím intenzivním pocitem, že historie se opakuje a opět se na to můžu jen dívat, což... není příjemnej pocit, abych tak řekla.
Mám špatnej pocit. Moc špatnej. Nejvíc ze všeho na světě doufám, že se pletu.
Původně jsem chtěla v tomhle odstavci tradičně popisovat, o čem je následující povídka, ale... předchozí řádky nejspíš hovoří samy za sebe.
Polovina lidí, co tohle četla, mi tvrdí, že je to úžasné abstraktní dílo, druhá polovina, že nemá hlavu a patu a je naprosto o ničem. Zařaďte se sami.
(Jinak D. mi řekla, že bych mohla psát příručky pro sebevrahy. Asi na tom taky něco bude. "Pane J., takže pokoj v sedmnáctém, jak jste si přál? A skočíte si rovnou, nebo ho chcete zamluvit na více nocí? Aha, takže výtahem do posledního, první chodba vlevo a přeji vám příjemný let!")